Pro jihočeská venkovská sídla je charakteristická velkorysost a pravidelnost řešení prostorů návsí a parcel jednotlivých statků. Zvláště pevný, většinou vůbec první zděný objekt v usedlosti býval špýchar, obvykle dvoupodlažní. Obytný dům tradičně zůstával přízemní, s trojmístnou dispozicí. Víceméně souvislá zástavba bočních křídel usedlosti do hloubky pozemku byla v dalším stavebním vývoji postupně zpředu uzavřena průčelím a v zadním traktu stodolou. Ustálila se tak forma dvorcového typu venkovské usedlosti. Utvářel se tak dnes typický obrázek světlých průčelí statků se štíty a branami, bohatě zdobenými štukovým dekorem.
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
"Jsme si blízcí hodnotami přesahujícími rámec jednoho života"