I když tato dnešní trasa není příliš dlouhá a její začátek i konec jsou dobře dostupné po železnici i příměstskou hromadnou dopravou z Českých Budějovic, její průběh můžeme označit za středně až velmi náročný.
Startujeme z nádraží Boršov nad Vltavou společně s červenou 0121, známou jako Fritschova stezka. Fritsch byl průkopníkem a činovníkem jihočeské turistiky a díky němu se nám do dneška dochovala řada tras a úprav. Za námi zůstane v místní části Poříčí zanedbaný trojkřídlý barokní zámeček ze sedmnáctého století s konírnou, slunečními hodinami a poněkud méně zanedbaným zajímavým parkem. Zámeček byl postaven na místě někdejší středověké tvrze. V jeho blízkosti je kaple sv. Jana Nepomuckého ze začátku osmnáctého století. Projdeme kolem sila a stoupáme do kopce. Tady se na skok vrhneme do víru civilizace, protože musíme podejít mezinárodní silnici E 55 a železniční trať. Velkým obloukem obejdeme oplocený lesopark, v němž je ukryta velká vila zvaná Dračí zámek nebo též Sokolov z roku 1898. Od roku 1952 tu je dětský domov. Na vrcholu táhlého stoupání přejdeme starou silnici z Českých Budějovic na Kamenný Újezd a kolem posledních výstavných haciend Včelné a vysílače Radia Faktor vplujeme do lesa. Po levé straně je pod námi obec Včelná, která vznikla roku 1784 při tehdy založené císařské silnici. Původně se jmenovala Mezives či Bory, ten dnešní název vznikl chybným přepisem německého překladu. V centru obce je zajímavá kaple z roku 1900. Směrem na sever se nám otevírá zajímavý pohled na údolí Českých Budějovic, zakončený na horizontu siluetou Hluboké nad Vltavou. V severní části obce se dochoval částečně přestavěný strážní domek koněspřežní železnice Budějovice - Linec (viz také Koněspřežka). Asi půlkilometr jižně leží železniční zastávka Kamenný Újezd, kde jsou patrné pozůstatky na těžbu lignitu, jehož těžbu zde ukončili ve dvacátých letech minulého století. U zastávky stojí bývalá administrativní budova dolů - má číslo popisné 112. I tady najdeme poblíž lesa původní strážní domek koněspřežky (viz také Koněspřežka).
Asi v polovině lesa se naše trasa přiblíží opět k železniční trati, kolem níž jsou v těchto místech dochovány pozůstatky náspů, zářezů a propustku koněspřežky. Pokračujeme lesem a krátká odbočka nás dovede k pětatřiceti mohylám ze střední doby bronzové, halštatské a laténské. Mohyly jsou dobře patrné, ale většinou poškozené. Když vyjdeme z lesa na asfaltku, připojí se k nám zelená 3394 a společně pokračujeme do Plava. V této obci u Malše stojí za prohlídku několik dobových statků a špýcharů a rovněž kaple z první poloviny devatenáctého století. Jako milovníky krás přírody by nás mohlo zajímat, že z této nenápadné ale půvabné obce pocházejí manželé Erhartovi - slavní fotografové přírodních scenérií. Za Plavem se zelená odpojí a my vystoupáme po asfaltce do kopce kolem úpravny vody z Římovské přehrady do Heřmaně. Tato obec z roku 1787 je pojmenována po opatovi vyšebrodského kláštera Heřmanu Kurzovi. První heřmaňskou ulicí vpravo se dostaneme k netradičnímu pomníku padlých v první světové válce ve tvaru mohyly. V obci křižujeme modrou 1234. Po silnici doputujeme do Borovnice, v níž stojí za podívání návesní novogotická kaple. Připojí se k nám červená 0153 a společně dorazíme do Nové Vsi. Tady můžeme počkat na vlak nebo na autobus. I v Nové Vsi si můžete zpříjemnit čekání na železného oře posezením v hostinci, jehož část je původním dřevěným pavilonem Schwarzenberského pivovaru Třeboň, který obdivovali už naši předci na Všeobecné zemské výstavě v Praze roku 1891.
Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.
Říjen a březen rovny jsou ve všem.
"Jsme si blízcí hodnotami přesahujícími rámec jednoho života"