mikroregionBlanský les - podhůří
Pozdně gotický kostel na levém břehu Vltavy je typický dominantní netradiční věží s takzvanou dlátkovou střechou. První písemné zmínky o kostelu pocházejí už z roku 1290, kdy byl společně s celou vsí věnován vyšebrodskému klášteru. Přestavován byl podle letopočtů v omítce na straně k Vltavě v roce 1496, věž v roce 1493. Vnitřek je vyzdoben gotickými nástěnnými malbami z konce patnáctého století a kamennou křtitelnicí. Kaple svatého Jana Nepomuckého s kapličkou jsou datovány do osmnáctého století. Na kostel navazuje klasický venkovský hřbitov s masivní kamennou zdí a škola.
Pohled na kostel od Vltavy, Průčelí kostela sv. Jakuba Většího
Barokní trojkřídlý jednopatrový zámeček ze sedmnáctého století byl postaven na pravém břehu Vltavy na místě tvrze z poloviny šestnáctého století. Přestavován byl renesančně a barokně a zřejmě i v novější době, přesto jeho současný stav není bohužel zrovna z nejlepších. Je zčásti obýván, ale celkově stavba přes dílčí rekonstrukce působí poněkud bezútěšně. Zatímco na špýcharu najdete sluneční hodiny z poloviny devatenáctého století, jejichž funkčnost závisí pouze na přírodě, mechanické hodiny ve věžičce zámku jsou závislé na člověku a funkční nejsou zřejmě už dlouhé roky. Na zámeček navazují hospodářské budovy a nepříliš udržovaný, přesto zajímavý park s cennými vzrostlými dřevinami.
Pohled na zámeček, Jezírko v přilehlém zámeckém parku
Jako ideální místo pro lokalizaci středověkého tvrziště si prostor vysoko nad levým břehem Vltavy jižně od Boršova vybrali páni z Boršova už v polovině třináctého století. Vedla tudy hranice doudlebského a netolického panství. Hrad, poprvé zmiňovaný roku 1261, představuje jeden z mála dochovaných šlechtických hradů nejstaršího stavebního horizontu v českých zemích. Byl založen na oválném půdorysu o rozměrech asi třicet sedm krát dvacet dva metry. Opevněn byl opravdu důkladně soustavou valů a příkopů hlubokých až osm metrů a širokých až třináct metrů. Dodnes jsou v místě, které bývalo osídleno už od staršího pravěku, dobře rozeznatelné zbytky valů a obvodových zdí.
Dobře viditelné zbytky valů, Inf. panel Historicko-vlastivědného spolku z Českých Budějovic
Má-li podhůří Skalky a rybničnatá plošina kolem Dehtáře dominantu, pak jí je bezesporu bělostný a do dáli zářící, dobře udržovaný kostel svatého Linharta v Čakově. Raně gotický kostel z přelomu třináctého a čtrnáctého století jakoby nahlíží z úpatí Švelhánu (720) a Skalky (688) do široké rybníkářské pánve na západ od Českých Budějovic. V kostele najdeme náhrobek Jiřího Čakovce z Bohuslavic z roku 1529, za dřevěnými plastikami patrona kostela - svatého Linharta, Korbiniána a Prokopa ze šestnáctého století a plastikou Madony ze století patnáctého ale musíme kus dál na severovýchod - do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Pohled na věžní hodiny, Dominanta kraje - kostel sv. Linharta v Čakově
Kostel Nanebevzetí Panny Marie s typickou věží, viditelnou ze širokého okolí, je snad nejupravenějším objektem v Dubném. Je datován do čtrnáctého století , dvoulodí zaklenuté síťovou klenbou , nesenou třemi pilíři , pochází z let těsně před nástupem Habsburků na český trůn - z roku 1525. Kostel prošel několika přestavbami, zato věž, která je dominantou rovinaté rybničnaté krajiny na západ od Českých Budějovic, byla zbořena koncem devatenáctého století a obnovena až roku 1901. Pokud nebudete vědět, jak se jmenuje střešní krytina, pak vězte, že toto jsou ony staré dobré prejzy. V kostele se dochovaly dva pozdně gotické zvony, další jsou z poloviny osmnáctého a konce devatenáctého století. V blízkosti kostela býval hřbitov, z něhož zbyl pouze jeden náhrobek a několik desek, přesto má toto místo svou zvláštní atmosféru, umocněnou vskutku vzornou starostlivostí Dubenských o svou největší památku.
Vstup do kostela od návsi, Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dubném
Místo romantické až tajuplné a přitom vybízející k zastavení a rozjímání, to je zřícenina kostela svatého Víta v Habří na úpatí Kluku (741 m. n. m.). Kostel je důkazem toho, že se stavělo i na konci třicetileté války, protože je datován do let 1644 až 1647. Do dnešní doby z něj ale zbyla pouze jižní část lodi - vysoká kamenná zeď se třemi gotickými okny. Jakoby uvnitř zbořeného kostela na vás čekají dřevěné lavičky a stolky, takže kdysi svaté prostory jsou dnes ideálním místem pro odpočinek nebo piknik. O hlavní zeď jsou ještě opřeny zdi vedlejší a k té přední byla koncem devatenáctého století přistavěna kaple sv. Víta. Kaplička je udržovaná a ony stolky s lavičkami slouží jedno za rok i návštěvníkům tradiční pouti.
Kaple sv. Víta, Zřícenina kostela sv. Víta - kamenná zeď s gotickými okny
Obec Habří, o níž se píše už roku 1264, bývá označována za vstupní bránu do chráněné krajinné oblasti Blanský les. Ještě než vstoupíte, zastavte se na haberské návsi. Část dnešního statku číslo popisné 3 totiž bývala středověkou tvrzí. V hospodářském dvoře jsou dobře patrné mohutné patrové budovy bývalé renesanční tvrzi. Opravený komplex tvrze bezprostředně navazuje na renovovanou budovu bývalého pivovaru, který k tvrzi patřil. I tady si můžete za jasného počasí zkontrolovat, jak přesné bývaly v renesanci sluneční hodiny.
Slun. hodiny na dvoře býv. pivovaru, Pohled na renovov. budovu - část bývalé středověké tvrze
Jak už název napovídá, o kámen zřejmě nebývala v městečku z druhé poloviny třináctého století nouze, když se později dostal i do názvu obce. Z kamene je i farní kostel Všech Svatých, připomínaný již v roce 1290. Na konci patnáctého století byl kostel, umístěný mimo oddělené náměstí na okraji obce u cesty směrem ke královským Českým Budějovicím, přebudován v pozdně gotickém slohu. Z tohoto období je i sanktuář, jak jinak než kamenný. Věž, z níž musí být pěkný pohled směrem k masivu Kletě, byla postavena na konci sedmnáctého století, ještě mladší je barokní loď z roku 1727. K velmi dobře udržovanému kostelu přiléhají fara a hospodářská renesanční stavení, která tvoří s kostelem velmi příjemný harmonický celek.
Vstupní brána ke kostelu a hřbitovu, Farní kostel Všech Svatých v Kamenném Újezdu
Hrad Maškovec sice jeho stavitelé situovali na téměř nepřístupnou skálu vysoko nad hladinu Vltavy, moc vody ale v řece neuteklo a hrad zpustl. Poprvé se kroniky zmiňují o Maškovci a jeho pánu Buzkovi z Újezda roku 1380. Roku 1455 ho koupili Rožmberkové, ale už za čtyřicet let byl pustý. Maškovce, v některých mapách též zvaného jako Kotek podle blízké zemědělské usedlosti, potkala největší rána ve třicátých letech devatenáctého století, kdy jeho kdysi pyšné zdi rozprodány byly na stavební kámen. Do dneška tedy zbyly z Maškovce toliko valy, příkopy a jedna zídka nad skalním ostrohem. Jeho sláva roztroušena je ale do kamenných zdí zemědělských stavení v okolních vsích. A ještě jedna preventivní rada - skála pod Maškovcem přímo láká amatérské skálolezce k tříbení stylu. Na svědomí už má ale řadu těžkých ba i smrtelných úrazů z doby nedávné, takže se raději pokochejte historií či romantickou scenérií nežli nesmyslným adrenalinovým výkonem.
Skály často lákají k slézání, Pohled na meandr Vltavy pod zříceninou hradu Maškovec
I Strýčice, jako téměř všechny okolní vsi, vznikly v období přemyslovské kolonizace jižních Čech na dohled od původních pravěkých sídlišť. I kostel svatého Petra a Pavla je tedy datován do konce třináctého století. V pozdně gotickém duchu byla původní jednoloď rozšířena o boční loď a předsíň. Další přestavby s sebou přineslo baroko, dochoval se ale pozdně gotický zvon. Kostel, kolem něhož leží klasický venkovský hřbitov, je ve velmi dobrém stavu a jako nejmilejší místo na světě si ho po desítky let vybíral i čapí pár, který hnízdil přímo na střeše bílé kostelní věže.
Farní kostel sv. Petra a Pavla, Hřbitov v těsné blízkosti kostela
Fritschovou stezkou proti toku Vltavy (červená trasa č. 0121)
Podhůřím Blanského lesa (modrá trasa č. 1233)
Údolím Němé strouhy (zelená trasa č. 3339)
Úbočím Kluku (žlutá trasa č. 6328)
Kolem mohyl (žlutá trasa č. 6329)
Na vrchol Blanského lesa (zelená trasa č. 3335, etapa I.)
Hřebenem Blanského lesa (červená trasa č. 0152)
U Zahorčic
Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu.
O Františku Xaveru vítr fičí od severu.
"Jsme si blízcí hodnotami přesahujícími rámec jednoho života"
