Podhůřím Blanského lesa

Dnešní vycházka není sice z nejnáročnějších, ale její délka by mohla netrénovaným turistům nebo rodinám s dětmi přidělat pěkných pár puchýřů. Proto je možné si ji rozdělit. Začínáme trochu netradičně - uprostřed pustiny, respektive na hřebeni Blanského lesa. Vlevo od nás je Švelhán (720 m. n. m.), dále vpravo Kluk (741 m. n. m.) a my jsme po červené 0152 dorazili k Bohouškovické myslivně. Tady startuje modrá 1233, která zvolna klesá do Budějovické pánve. Po kilometru jsme ještě čerství a tak si na rozcestí u lesní kapličky neodpustíme asi čtyřsetmetrovou odbočku ke zřícenině gotického kostela sv. Víta z poloviny sedmnáctého století. Tenhle kostelík odnesl církevní reformy Josefa II. a tak rány po vandalismu dvousetletém i novodobém zaléčí nedaleká studánka s léčivou vodou a taky vyhlídka od sto deset let staré poutní kaple sv. Víta. Když se pokocháme pohledem na krajinu a Habří s parádní tvrzí, vrátíme se zpátky a pokračujeme po okraji lesa. Na rozcestí U Habří nás opustí žlutá 6328 a my opustíme les, abychom mezi poli, nožky bolí, dorazili do Lipí.

V Lipí stojí za prohlídku nejen novogotická kaple Panny Marie Lurdské z konce devatenáctého století, ale i trochu starší zemědělské usedlosti, jejichž fasády po letech, kdy se otřásaly rachotem startujících migů z nedalekého vojenského letiště (dnes zakonzervovaného), opět svítí tou správnou bělobou a žlutí a modří…

Polní cestou vystoupáme k lesu, kde s k nám nakrátko připojí zelená 3335 a mineme Závratský rybník. Není-li zrovna leden, můžeme smočit unavenou nohu a osvěžit poutníkova chodidla. Za Novými Homolemi a Černým Dubem nás nečeká ani cukrová homole, ani statné dubisko, ale za mírným kopečkem Boršov nad Vltavou. Poznáme ho bezpečně podle netradiční pozdně gotické -tzv. dlátkové - věže kostela sv. Jakuba. Tento kostel byl písemně doložen již v roce 1290, kdy ho jako příjemný dárek společně se vsí dostal vyšebrodský klášter. Zaujme vás zcela jistě i netradiční pomník ve tvaru koule a iniciálami GH z roku 1938. Patří sociálně demokratickému politikovi Gustavu Habrmannovi. Ale pryč od politiky. Křižujeme zde nejen Vltavu, ale i červenou 0121. V Boršově můžeme naše putování zakončit, je zde zastávka městské hromadné dopravy, která nás odveze do nedalekých Českých Budějovic, staví zde i vlak na trati České Budějovice - Český Krumlov, Kájov.

Bylo by ale škoda končit s takovým výletem, takže za mostem přes Vltavu zahneme vpravo a proti pod jezem zčeřenému proudu dojdeme k mlýnu Bratři Zátkové. Tentokrát si ale necháme zajít chuť na špagety a kolem závodu vystoupáme vpravo do osady Březí. Na konci osady vpravo při trošce štěstí městské děti zblízka poznají, co to je mít hospodářská zvířata a koníčky nebo kravku si mohou pohladit vlastnoručně. Kolem chatové osady U Rechlí lesem a pak mezemi kolem usedlosti U Kotka po příjemně zvlněném pravém břehu Vltavy dojdeme ke zřícenině hradu Maškovec. Respektive k tomu, co zbylo ze zříceniny, protože dnes už jde spíše o terénní nerovnosti na vysokém ostrohu nad řekou. Hradu se říká též Kotek, patřil Buzkovi z Újezda a zpustl koncem patnáctého věku. Máte-li sebou nezbedné děti, náležitě je instruujte, protože sráz pod Maškovcem je opravdu o život.

Dál u samoty Hvízdalka odbočuje zelená 3394. Jdeme kol nekonečných chat až k ústí Třebonínského potoka a pod Rančicemi, kde stojí za pozornost kromě statků i špýchar, vyjdeme na úzkou asfaltku. Před Opalicemi najdeme torzo památného dubu. Nejde o klasický Žižkův dub, naopak. V jeho dutině se prý před běsnícími husity schovali mniši z kláštera ve Zlaté Koruně. Ještě jednu raritu Opalice mají - v roce 1983 tu byl nalezen světově unikátní velký krystal apatitu. Tak se možná místo na gotickou sýpku koukejte pod nohy. Kdo ví?

V Radosticích stojí za prohlídku gotický svobodný dvorec číslo popisné 1. Asi kilometr vpravo od naší trasy leží vesnická památková zóna Krnín. Míjíme i kilometr vpravo ležící osadu Čertyně, která je památkovou zónou lidové architektury.

Dostáváme se na úpatí Věncové hory, kam odbočuje žlutá 6310. Pod horou ale leží už od roku 1336 osada Štěkře s postupně opravovanou tvrzí a barokní sýpkou. Prudkým sešupem se dostaneme strží k Vltavě, přímo k vyhlášenému vodáckému tábořišti. Tady přejdeme most a pomalu se blížíme ke konci našeho dnešního putování do Zlaté Koruny.

Než ale skončíme na červené 0121, nemůžeme vynechat prohlídku národní kulturní památky - jedinečného cisterciáckého kláštera, zvaného též Trnová Koruna. Klášter založil sám král železný a zlatý Přemysl Otakar II. roku 1263, aby ho již zmiňovaný Josef II. zrušil roku 1785. Budovy pak byly místo k modlitbám a rozjímání využívány k výrobě. Dnes tu najdeme muzeum písemnictví a depozitář vědecké knihovny. Prohlídka kláštera je možná v sezóně od dubna do října. V obci je též pozdně gotický bývalý hostinec s příznačným názvem Hospic, kovárna, zbrojnice a i současná hospoda má gotické základy. Úplně na konci trasy stojí bývalý laický kostel sv. Markéty, ve kterém také bývala továrna, v níž v roce 1855 firma Bernard Fürth Sušice vyrobila poprvé patentní švédskou zápalku. Tak ať vám zápal pro pěší poznávání jižních Čech zůstane i po dnešním trochu delším výletu.